Příběh Jana Tleskače

1. Západ slunce, krysí srst, Stínadla, už slinim prst,

Jan Tleskač je hrdina snad větší Mirka Dušína,

skartoval jsem Vrchlickýho, Wolkera, Sovu, Puškina.



2. V historii mezery, mýty, báje, pověry,

pochybnosti rozmetá jen dlouhodobá osvěta,

pravdu ven, už není před ní zatažená roleta.



3. V létech dávno minulých, událost se udála,

agent z Kremlu putuje za klukem, kterej mutuje.

„Plány přivez!” řek mu strejda Josef, dýmku šlukuje.



4. Čísla, čáry, výpočty, úkryt věže kostelní,

jeden schod a druhej schod a třetí schod a čtvrtej schod,

tma je tady jako v pytli, jenom abych našel vchod.



5. Bílá vystrašená tvář deník v prachu ukrývá,

síla moci nezbedné a tělo v díře bezedné,

rámus křídel holubů, ten chlapec se už nezvedne.



6. Zůstalo vše v tajnosti, mrtví totiž nemluví,

Fučík, před ním ještě kus nic neřek ani mistr Hus.

Sláva, je to naše plus, že kolo zná dnes každý Rus.